Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výhru jsme neslepili

  Závěr kalendářního roku a první, byť menší poloviny šachové sezóny, přinesl našemu týmu další, v pořadí už třetí, naštěstí však na delší dobu poslední výjezd na sever, konkrétně do Benátek nad Jizerou, kde se naším soupeřem mělo stát tamní dosud neporažené béčko. To se řadilo k favoritům soutěže a tuto pověst už od prvních zápasů zdatně potvrzovalo, takže jsme se na nadcházející předvánočnímu střetnutí připravovali se vší vážností. Jenže jako na potvoru se už v předstihu objevily problémy se sestavou, a to ještě většího rázu, než před kterýmkoli z předešlých utkání. Kromě toho, že Dan Železný byl stále na zdravotní dovolené, jsme totiž byli postaveni i před skutečnost, že budeme muset nastoupit bez Mirka, který měl v sobotu na programu oslavu třicetin jednoho ze svých kamarádů a nedalo se čekat, že by byl na nedělní ráno použitelný.

  Se sháněním jeho náhrady to byl bohužel oříšek, neb nám postupně vypadli pánové Charous i Chadraba, a tak musel Mirek nakonec do zbraně povolat Dana Šebestu alias „malého Dana“, s nímž naše akcie při vší úctě k němu nikterak výrazněji neposílily. A aby to bylo ještě horší, skončil v pátek před zápasem Jára Šimek po úrazu na neschopence, takže reálně hrozilo, že do Benátek pojedeme nejen slabí jako čajíček, ale navíc jen ve čtyřech. Trn z paty nám nakonec vytrhl až „velký Dan“, který se uvolil dočasně se uvolnit ze své dovolené a přišel nám na pomoc. A tak jsme nakonec mohli k blížícímu se střetnutí vzhlížet nejen s jistotou, že se vyhneme případné pokutě za kontumovanou partii, ale i s určitými nadějemi na to, že bychom se mohli pokusit bojovat o eventuální bodový zisk.

Prolog – Bláznivá jízda aneb Kam až sahají Milovice?

  Vzhledem k Mirkově absenci na sebe řidičské břemeno tentokrát převzal Ruda Zubek, který se svou oktávkou podle plánu dorazil po půl osmé před českobrodské nádraží. Tam na něj již čekala další část týmu – pan Dobiáš plus oba Danové, kteří přijeli vlakem v 7:15, a jako poslední pak dorazila má maličkost, která se jakožto vlastník mapy a popisu cesty ujala role navigátora na místě spolujezdce. Cesta ubíhala celkem v klidu a za poměrně dobré nálady až do Lysé nad Labem, za níž jsme bohužel špatně odbočili kvůli absenci ukazatelů. Ty se v této lokalitě nacházely pouze v protisměru, nebo byly na naší straně umístěny dříve a my je možná přehlédli, byvše zabráni do hovoru, ale každopádně se před námi za nějaké dva tři kilometry namísto Benátecké Vrutice, kudy měla vést naše další trasa, objevily Milovice.

  Následovala samozřejmě otočka, návrat zpět na rozcestí (naštěstí jsme měli celkem značnou časovou rezervu, až jsme předtím dumali, zda by se třeba bývalo nedalo jet později, než jak nám přikázal Mirek) a volba druhé ze dvou možností, která nás ale k našemu nemilému překvapení dovedla k ceduli hlásající něco ve stylu věty „Vítá vás město Milovice“. Přiznám se, že jako navigátor a zastupující kapitán jsem asi tak dvě vteřiny byl trochu na infarkt, ale naštěstí hned o pár metrů dál následovala další cedule „Milovice – Benátecká Vrutice“, která nás usvědčila z toho, že tentokrát již jedeme správným směrem.

  Poučen od Aleše Misaře, který měl se svými spoluhráči o týden dříve problémy s nalezením hrací místnosti a napsal o tom na spřátelený nymburský šachový web, jsem své spoluhráče následně zdárně provedl spletitými benátskými ulicemi a v poměrně komfortních cca 8:35 jsme zakotvili před tamním Dětským centrem, kde se měl boj odehrát. Jedinou další komplikací byl fakt, že jsme pak museli asi 10 minut čekat na příchod domácích, aby nám odemkli, a že ne všichni z nás si s sebou dle pokynů vedoucího soutěže vzali přezůvky, ačkoli mě a Mirka o tomto požadavku v předstihu mailem informoval i zástupce domácího kapitána. Náš chybějící vůdce to některým svým svěřencům asi opomněl přetlumočit, a tak museli pan Dobiáš a malý Dan vzít zavděk erárními návleky, které do jinak přívětivého prostředí školky tak trochu vnášely nevábný vizuální závan nemocničního prostředí.

Část 2 – Ukradená bitva aneb Jak se správně nabízí plichta

  Vzhledem k již zmíněnému předvánočnímu termínu konání zápasu jsme možná v koutku duše doufali, že by domácí mohli trochu podlehnout atmosféře a nadělit nám jako předčasný dárek nějaké ty náhradníky ve své sestavě, leč naše tužby byly oslyšeny a domácí na rozdíl od nás nastoupili takřka v základu. V důsledku toho jsme pak takřka na všech šachovnicích byli dle papírových předpokladů výraznými outsidery, což bylo vidět zejména u našich dvou neelistů vzadu, na které čekali hráči s elem ve výši 1611, respektive 1545 bodů. Jedinou výjimku tak představovalo třetí prkno, kde rozdíl mezi domácím a hostujícím bojovníkem činil pouze 12 bodů, a kde se tedy od našeho hráče, jímž jsem byl shodou okolností já, čekalo, že se pokusí podpořit morálku svých spolubojovníků výhrou.
 

Šachklub KARBO Benátky nad Jizerou B
 
TJ Sokol Pečky D
Chytrý Petr
1842
1
-
 0
1441
Dobiáš Jaroslav
Černý Jaroslav
1708
½
-
 ½
1450
Železný Dan
Viktorin Rudolf
1533
½
-
 ½
1521
Fokt Michal
Šubrt Miroslav
1611
1
-
 0
1000
Zubek Rudolf
Koranda Jaroslav
1545
1
-
 0
1000
Šebesta Daniel
 
 4
:
 1
 

  Co se týče nejrychlejšího dohrání, nepřevzal jsem po Mirkovi štafetu já, jak by se možná čekalo, nýbrž Ruda, který bohužel udělal stejnou chybu jako minule proti Sendražicím a dal svému soupeři záhy dámu. Na rozdíl od předešlého zápasu následovaly tentokrát v rychlém sledu ještě vidličky na věž, a tak jsme po nějakých 30 tazích a zhruba tři čtvrtě hodině „tekli“ 0:1.

  Za tohoto stavu mi domácí kapitán pan Viktorin posléze nabídl v původně pro mě o něco málo lepší, teď už však spíše vyrovnané pozici remízu. Šel jsem tedy jako správný kápo nejprve obhlédnout situaci na zbývajících šachovnicích, která vypadala následovně: náš lídr pan Dobiáš držel zatím se silným protivníkem vyrovnanou pozici, velkému Danovi se pak na druhém prkně podařilo připravit soupeře o dva pěchy a špatně to k mému údivu nevypadalo ani s malým Danem, který měl sice dlouho částečné „skladiště“ na dámském křídle, ale pak si doposud zavřeného jezdce úspěšně rozehrál přes pole a6 a jeho soupeř vypadal, že neví co si s pozicí počít. To skýtalo poměrně překvapivou naději na to, že by se alespoň na jedné z dvou zadních šachovnic mohl pro nás urodit jistý bodový zisk, a tak jsem se s vyjádřením ohledně páně Viktorinovy plichtové nabídky rozhodl ještě posečkat, až jak to dopadne zde.

  Pak se najednou v momentě, kdy jsem se zrovna díval vedle k panu Dobiášovi na první šachovnici, Danův soupeř nějak zmínil o možné remíze, a tak jsem našemu mládežníkovi hned řekl, že pokud mu protihráč nabídne remízu, tak ať ji vezme. Na to se však domácí hráč začal bránit, že zatím žádná nabídka nepadla, či snad dokonce že o remíze mluvil náš hráč jako první. To bych sice býval nejspíše slyšel, protože jsem již nějakou dobu nad šachovnicí stál a jediné, co jsem slyšel, byly stesky domácího hráče směrem k svému kapitánovi, že si partii sám pokazil a že z toho asi nebude více než půlka, ale nešť, nechtěl jsem se s rovněž přihlížejícím domácím kapitánem hádat. Partie, k níž jsem přišel někdy kolem třiadvacátého tahu, tedy pokračovala dál, až dospěla do pozice na diagramu:

koranda-sebesta.jpg 

  Bílý má po černého tahu 30. …Ve8 nadále převahu na e-sloupci, která je jistou kompenzací za poměrně nevýhodně postaveného bělopolného střelce, teď se jí však tahem 31.Vd1?! vzdal, místo aby si výhodnějším 31.f4 s možným pokračováním 31. …Jc7 32.Sf3 h6 33.Ve3 e6 34.Kd2 svého střelce částečně uvolnil. Náš hráč zareagoval správným 31. …Jf4 a dostal tak bílého pod tlak, z něhož rezultoval další drobný přehmat v podobě tahu 32.Ve3 (místo něj měl bílý k mání lepší 32.Vh2), na který už bohužel z Danovy strany nepřišla ta nejlepší možná odpověď – místo 32. …Ve6 zde byla také možnost 32. …Vc4 s pokračováním 33.a3 h6 34.g5xh6 Sxh6 35.Kb1 e6, kdy by se bílý dostal do citelné defenzívy. Partie dále pokračovala tahy 33.Vxe6 Kxe6 a někdy v téhle době přišla na přetřes opět otázka remízy, kterou se Dan celkem podle očekávání pokusil nabídnout, bohužel ale až poté, co zmáčkl hodiny, takže jeho nabídka, s níž byli jinak všichni aktéři víceméně srozuměni, že partie tak asi stejně skončí, se stala neplatnou. Když jsem našemu hráči vysvětlil, jak smír nabídnout správně, stalo se dále 34.Kd2 (zde měl bílý znovu lepší možnost v podobě tahu Sd2) a Jh3, což bohužel čerstvě nabytou poziční převahu černého trochu oslabilo. Správná odpověď totiž byla Kf5, což by dál udrželo bělopolného bílého střelce bezpečně na uzdě. Horší ale bylo, že Dan nyní s všeobecně očekávanou nabídkou remízy vůbec nepřišel. Bílý naštěstí poskytnutou možnost uvolnit si střelce ještě nevyužil a namísto správného f4 zahrál 35.Ve1+ a teprve po chybném uhnutí našeho hráče ve stylu Kf7 (namísto správného Kf5) se již své slabiny definitivně zbavil. Až po 36.f4 Jf2 nabídl Dan konečně plichtu, ale to už se do ní pro změnu celkem pochopitelně nechtělo domácímu hráči, který si sezobl pěcha tahem 37.Sxd5+ a na následné 37. …e6 v klidu odvětil 38.Sf3, zabravše důležité ústupové pole g4 černému jezdci. Tomu všemu mohl Dan zabránit, kdyby býval ve 36. tahu zahrál e6 nebo h6 (s dalším 37.Sxd5+ e6 38.Sc6 Vh8 39.Vf1 h6xg5 40.f4xg5+ Kg8 41.Se4 Jxg5 42.Sxg6 Vh2+ s rozhodně nadějnější pozicí, místo pláče nad rozlitým mlékem bylo ale nyní třeba pokusit se zachránit ohroženého jezdce. Jediná schůdná cesta vedla přes pokračování 38. …h5 39.f5 (po 39.g5xh6 e.p. by přišlo Sxh6 a černý jezdec by se po 40.Sg2 Jg4 zachránil) a5 40.f5xe6+ Ke7, jenže Dan zahrál 38. …Ve7 a po 39.Ke3 byl jezdec ztracen. Nepomohlo ani 39. …Jh3 (které by nic neřešilo ani o tah dříve), protože následovalo 40.Vh1 a Danovi nezbylo než tahem Jxf4 odevzdat jezdce za pěšce. Hrálo se ještě dalších jedenáct tahů, další nula na našem kontě byla už ale neodvratná.

  Zhruba v téže době došlo k nemilému obratu i na první šachovnici, kde se pan Dobiáš, hrající rovněž černými, pustil moc optimisticky dopředu dámou a černopolným střelcem, kterého po napadení dámy bílým bělopolným střelcem musel za 2 pěchy odevzdat. O výsledku zápasu bylo za stavu 0:3 rozhodnuto, a tak jsem následně již páně Viktorinovu remízovou nabídku vyslyšel, podal jsem stručný telefonický report nepřítomnému kápovi, který právě vstával po oslavě, a jal jsem se společně s ostatními (až na Rudu, hrajícího volné partie s každým, kdo se z domácích hráčů namanul) čekat, jak dopadne poslední partie na druhém prkně. Tam si velký Dan nadále udržoval převahu dvou pěchů, z té mu ale po výměně dam a většiny ostatních figur zbyl v koncovce J × J jen jeden. Pak se náš bojovník pustil do zajímavé kombinace, kdy soupeři věnoval svého jezdce, ale získal za to jeho posledního pěšce a sám si vytvořil po jednom volném na každém kraji šachovnice (na b- a na h-sloupci). Bohužel, když už to vypadalo, že první jmenovanému z nich se podaří dojít do dámy, tak Dan trochu zaváhal a v důsledku toho se jeho soupeři podařilo postup onoho pěcha včas zablokovat jezdcem (co se týče h-pěcha, sebral jej již předtím králem). Výsledkem tedy byla remíza, s níž však Dan mohl být i tak vcelku spokojen, vezmeme-li v úvahu papírovou sílu jeho soupeře a skutečnost, že předtím dvě kola stál. Domácí hráč sice po partii trochu machroval a dovozoval, že s ním Dan určitě sehrál životní partii, to ale samozřejmě nebyla pravda, náš bojovník totiž dokázal v minulých letech o body připravit i mnohem silnější hráče a zvučnější jména.

  Zápas jsme tedy celkově prohráli 1:4 a výhru, kterou nám přál již zmíněný Aleš Misař, ale ani plichtu jsme v poslepované sestavě neslepili, přesto však lze konstatovat, že jsme s oslabenými šiky na severu ostudu neudělali, a nebýt nešťastného zaváhání na 5. šachovnicii, kde zejména mezi 31. a 35. tahem visela plichta opravdu blízko, mohl být výsledek z našeho pohledu ještě lepší. Holt má malý Dan poučení pro příště, stejně jako Mirek, který by si měl poznamenat, že má svého svěřence naučit, jak se správně nabízí remíza .

Epilog –není Lysá jako Lysá aneb Lesní bloudění

  Nebýt poslední partie, mohli jsme mít hotovo už ve dvanáct, i tak jsme ale na zpáteční cestu, pro niž mě vpředu na pozici navigátora nahradil velký Dan (jenž si až v Benátkách vzpomněl, že zde už vlastně byl s pečeckým béčkem), mohli vyrazit v poměrně příznivou dobu – už před jednou hodinou odpolední. Ani napodruhé to bohužel nebylo bez komplikací, když Ruda pro změnu zvolil špatný výjezd z Benátek a nikdo z nás si toho nevšiml, neb jsme byli zabráni do hodnocení odehraných partií. Že jedeme špatně, si všiml až pan Dobiáš, když se před námi ukázala směrovka na Starou Boleslav, kam jsme jet opravdu nechtěli. Naštěstí jsme si ještě předtím všimli, že jsme minuli nějakou šipku na Lysou, takže se návrat tentokrát konal pouze v počtu několika set metrů. Na inkriminovaném místě jsme sice zjistili, že jde o Starou Lysou, ale tak trochu v parafrázi Švejka jsme si řekli, že i přes Starou Lysou se do té správné Lysé určitě dostaneme, protože vracet se až do Benátek se nám rozhodně nechtělo.

  To jsme ale netušili, že nás cesta povede lesem a že navdzory svým prvním pár optimisticky vyhlížejícím metrům nebude udržovaná. Takže jsme si museli přetrpět nějakých 10-15 minut pomalého kodrcání po dílem zmrzlým sněhem, dílem roztátými „sračkami“ pokryté vozovce a položertem – polovážně míněných obav našeho řidiče, že s takovou skončíme ve škarpě, než jsme konečně najeli na již normálně vyhlížející silnici, vedoucí do Staré Lysé, odkud již byla cesta do její mladší sestry celkem krátká a poklidná. Pak nás sice stihla ještě jedna malá nepříjemnost, když náš řidič za Lysou pro změnu zapomněl uhnout na Starý Vestec a museli jsme se opět pár set metrů vracet, pročež byl tentokrát na infarkt pan Dobiáš, který se spolu s oběma Dany obával, že nestihnou vlak, jedoucí z Brodu ve 13:56, nakonec se ale dobrá věc podařila a do mého rodného města, kde se naše výprava dle domluveného scénáře měla opět rozložit na tři samostatné jednotky, jsme dorazili už ve 13:45, takže jsme se stačili i rozloučit před nadcházející nekolikatýdenní vánoční pauzou a také prodebatovat případnou účast na českobrodském předsilvestrovském blicáku. Vylézt z vytopeného auta ven do mrazivého prosincového odpoledne nebylo zrovna příjemné, trochu nás ale hřál aspoň fakt, že jsme si tímto zápasem víceméně vybrali všechny papírově silné soupeře a že tedy po Novém roce budeme moci už jen přidávat do týmové kasy další body. Tedy alespoň doufáme

                                                                                                                      Michal Fokt

 

Náhledy fotografií ze složky Benátky nad Jizerou B - Pečky D

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tomu říkám komentář

(Aleš Misař, 27. 12. 2012 22:28)

Ahoj!
Michale, dobré, takhle mají vypadat komentáře, nejen šachy, ale i zábavné čtení. Ono sama navigace do hracích místností je kapitola sama pro sebe, šachovým výpravám to přináší tisíce zážitků a omylem přehlédnutých cedulí. Škoda jen že jste za naše béčko Benátky nepomstili. Ale on je ještě někdo potopí. Např. torpédo-borci z Lysé (ale ti čekají po Novém roce na nás).

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA