Jdi na obsah Jdi na menu
 


Repete s malou obměnou

16. 10. 2012

Letní pauza před novou sezónou je zpravidla dobou, kdy se členové šachových oddílů rozprchnou na individuální turnaje, ale kdy se zároveň také tvoří soupisky na další ročník mistrovských soutěžích družstev. To většinou znamená shánění posil, v Pečkách se ale letos alespoň ze začátku sčítaly spíše ztráty – Zbyněk Žák a Oldřich Eisner už zůstali pouze ve službách áčka, neboť dostali nabídku zahrát si krajský přebor v Kolíně, kterou sotva mohli odmítnout, Zdeněk Rubeš se pro změnu rozkročil jednou nohou do Poděbrad v rámci téže soutěže a konečně Michal Eisner se rozhodl splnit si sen a sejít se zase po čase s Béďou Bednaříkem v jednom týmu a jako host posílil českobrodské béčko. Poté se ještě s naším oddílem nadobro rozloučil František Fekete, který se přestěhoval do Kralup nad Vltavou, a tak se nelze divit, že když v půlce července přišla z krajského svazu nabídka, zda by Pečky nechtěly postavit další tým do regionálního přeboru, stavělo se k tomu vedení oddílu spíše skepticky. Na jednu stranu by to byla příležitost pro hráče, kteří si ve vyšší soutěži dosud moc nezahráli, zároveň ale panovaly obavy, že by takové družstvo bylo ve skupině „na odpis“, a navíc hrozilo i oslabení béčka, jemuž by ubyli náhradníci. Objevily se sice informace o tom, že se k aktivnímu hraní chtějí vrátit dva někdejší členové Pavel Charous a Jiří Chadraba, ovšem jejich případná pomoc novému týmu zůstávala zatím v rovině spekulací.

Pak se do debaty vložil Mirek Hrubeš, jemuž se zamlouvala myšlenka posunout se výše a složit ze svých beder kapitánské břímě, které ho v poslední době přece jen trochu tížilo, nemluvě o nové motivaci, kterou by možnost zahrát si vyšší soutěž s pro změnu jinými soupeři představovala. Na to druhé jsem se díval podobně, toužil jsem totiž zjistit, zda bych si v novém dresu vedl ve vyšší soutěži lépe než v Brodě, kde jsem musel pořád dokazovat, že si místo v týmu zasloužím. Když tedy Mirek navrhl hledat pro „nové céčko“ posily nejen ve vlastních řadách (například Dana Železného, který se původně po uplynulé sezóně mínil vrátit do „šachového hrobu“), ale i mimo oddíl, a hned sám navrhl oslovit pana Buga z Kouřimi a jeho syna, kteří na jaře jezdívali do Peček hrát blicáky a v Kostelci si mimo nejnižší soutěže prakticky neměli šanci škrtnout, začal jsem sám také rozhazovat sítě, hlavně když mi Zbyněk Žák řekl o panu Nováčkovi z Úval (hrajícím nejnižší soutěž za Český Brod), s nímž na toto téma mluvil při v té době probíhající Mezinárodní šachové dovolené. Pomoc přislíbil i pan Nigrin, který se chystal na Czech Open do Pardubic, kde hodlal rovněž shánět možné posily.
 
Naděje ale bohužel trvala jen pár dnů, než jsme se dozvěděli, že pana Buga nám už „ukradli“ Broďáci, u nichž se v minulé sezóně i se synem účastnil oddílového přeboru a kteří ho teď zlanařili do svého béčka pro regionální přebor. Žádné posily se bohužel nepodařilo ulovit ani panu Nigrinovi a stejně to dopadlo i s panem Nováčkem, na něhož se mi nepodařilo sehnat relevantní kontakt, takže jsme povýšení C-družstva na vyšší level museli koncem července odpískat. Okamžitě se ovšem rozběhla debata, co tedy s „déčkem“, jemuž podle prvotních náčrtů hrozilo, že bude po odchodu Dana ještě slabší než v minulých dvou letech. Vzhledem k tomu, že Mirek deklaroval úmysl vzdát se své kapitánské role, nebude-li kádr posílen, nabývala stále reálnějších obrysů varianta sloučení s céčkem. Tím by sice vznikl početně dosti silný tým, který by snad mohl útočit na čelné příčky regionální soutěže, většina hráčů zrušeného „déčka“ by si ale prakticky nezahrála (snad kromě Mirka a mě), což by mohlo vést k dalším odchodům od aktivního hraní. Situaci vyřešil až Dan, který v zájmu zachování týmu ohlásil na začátku září návrat na šachová kolbiště, a také výše zmínění dva bývalí členové, kteří se posléze skutečně nechali „reaktivovat“ a spolu s novou posilou Rudolfem Zubkem, kterého Mirek přilákal z pražské Bohemky, pomohli vyztužit „zadek“ našeho družstva, které se tak náhle stalo dokonce početnějším než konkurenční „céčko“.
 
Nově poskládaný tým, jehož lídrem na první šachovnici byl jmenován pan Dobiáš za velmi dobré letní výkony na MŠD, čekala ještě jedna změna, a sice dosti výrazně obměněná skupina regionální soutěže, kam bylo kromě dvojice družstev z Nymburka a Lysé nad Labem v důsledku celokrajské reorganizace nalosováno hned 5 „severských“ týmů, které dříve hrávaly „boleslavskou“ skupinu. Čtyři z nich jsme bohužel schytali na venkovní zápasy, takže nás oproti minulým sezónám čekalo o něco více cestování autem a dřívější vstávání. První prověrkou bylo v tomto směru hned úvodní kolo, kdy nás čekal výlet do Dobrovic a souboj s tamním „éčkem“, papírově silnějším z dua dobrovických týmů.
 
Šachklub města Dobrovice E
 
TJ Sokol Pečky D
Novotný Petr
1656
1
-
0
1441
Dobiáš Jaroslav
Jech Miloš
1630
1
-
0
1450
Železný Daniel
Fiedler Karel
1514
½
-
½
1459
Hrubeš Miroslav
Šulc František
1460
0
-
1
1461
Fokt Michal
Bartoš František
1323
1
-
0
Zubek Rudolf
 
 3½
:
 1½
 
 

Paradoxně asi nejtěžším úkolem, který jsme před zápasem řešili, nebyla sestava, ale otázka, jak na zápas pojedeme, přesněji řečeno v kolik hodin se sejdeme – Mirek chtěl totiž pro jistotu vyjet dříve pro případ, že bychom se někde ztratili, jenže pro mě to kvůli hodinovému rozpětí mezi vlaky do Peček znamenalo komplikaci. Nakonec se všechno podařilo vyřešit a tak jsme se v neděli 14. října sešli v Pečkách před osmou ráno a v sestavě Dobiáš – Železný – Hrubeš – Fokt – Zubek vyrazili na sever. Navzdory výše zmíněným Mirkovým obavám jsme do Dobrovic, jež nás přivítaly typickým cukrovarským odérem, kombinujícím typický zápach a nemémě charakteristickou vůni (takže jsem si připadal trochu jako doma, než byl zdejší cukrovar asi před deseti lety zavřen), dojeli celkem bez problémů a jestli nám něco zabralo více času, než jsme čekali, tak to bylo spíše hledání nové hrací místnosti domácích, kam bylo střetnutí přeloženo kvůli krajským volbám. Nakonec jsme ji našli v cukrovarském školicím středisku a nevypadala vůbec špatně.

Totéž se z našeho pohledu dalo docela dlouho říct i o průběhu zápasu, který byl na dvou předních šachovnicích navzdory papírové převaze soupeřů velmi vyrovnaný a nadějně to vypadalo i vzadu. Snad i proto se Mirek, který jako správný kapitán pravidelně kontroloval dění na všech kolbištích, dohodl se svým soupeřem poměrně záhy a v dosti zablokované pozici na remíze, která zajišťovala, když už nic jiného, že v případě porážky alespoň neodjedeme s nulou.
 
Pak se dost dlouho nedělo nic, tedy alespoň z mého pohledu, kdy jsem neměl s výjimkou krátkých výletů na toaletu neměl moc čas sledovat, co se děje v okolí, až jsem se najednou dozvěděl, že na prvním prkně asi z nadějí na body nic nebude. Z toho, co jsem se zpětně dozvěděl, vyplývalo, že náš novopečený lídr pan Dobiáš nesehrál zahájení (český systém) úplně nejlépe a ztratil pěcha, pak ale šikovně využil příležitosti, když mu soupeř dovolil manko dohonit:

novotny-dobias.jpg

Novotný – Dobiáš, pozice po 8. …0-0

Celá patálie začala poté, co černý na soupeřovo 9.e5 namísto možná lepšího Jg4 odpověděl tahem Jd5?! a po 10.Jxd5 c6xd5 11.Db5 d6xe5 12.Dxb7 byl o pěcha chudší. Následovalo 12. …Jd7 (šlo také e5xf4) a 13.Dxd5, místo něhož měl ale bílý k dispozici určitě lepší tah, a sice f4xe5, protože se teď pan Dobiáš dostal k pěkné kombinaci po tazích 13. …e5xd4 (šlo i e6) 14.Jxd4 (ani to asi nebyl nejlepší možný tah) Jb6 15.Dxd8 Vfxd8 16.c3?! (teď se bílý sám připravil o nabytou převahu) Sxd4! 17.c3xd4 Vxd4 a pozice je opět vyrovnaná. Jedinou nevýhodou je pěšcová převaha bílého na dámském křídle, a právě na tu nakonec náš zástupce dojel v následné věžové koncovce:

novotny-dobias2.jpg

27.Ke3 f5? (lepší bylo určitě e5, protože teď bílý přijde s klíčovým nápadem) 28.Vd2! h6 (lepší bylo Kc6) 29.Vxd5+ e6xd5 30.Kd4 a bílý se teď už proti roztrhaným černým pěšcům poměrně bez problémů prosadí. Celou partii je možno přehrát zde. (v klasickém vkládaném odkazu se neukazují figurky)

Nezadařilo se ani Danovi na druhém prkně, který sice tvrdě bojoval i po ztrátě pěcha, ale později přišel ještě o další dva a koncovka nestejných střelců byla pro něj ztracená. Přesto jsme ovšem stále živili naději aspoň na bod za celkovou plichtu, protože na poslední šachovnici to měl Ruda Zubek při svém prvním mistráku rozehráno víc než nadějně. Bohužel šlo o dost ostrou pozici s šancemi na obou stranách, kde klíčová otázka zněla, kdo bude matit rychleji. Zdálo se, že tím úspěšnějším bude náš hráč, jenže si pohlcen ofenzívou zapomněl dávat pozor na soupeřův brejk, který se ukázal jako smrtící. O konečném výsledku tak bylo rozhodnuto a nic na tom nezměnila ani má závěrečná výhra na 4.šachovnici, kde se mi podařilo postupně získat tři pěšce a přes zhruba dvě situace, kdy můj soupeř naštěstí nevyužil možnost svou ztrátu o jednoho pěcha stáhnout, jsem už výslednou věžovku dovedl zdárně do cíle. Po partii jsem se pak k svému překvapení dozvěděl, že pan Šulc, jehož jsem odhadoval tak na něco přes osmdesátku a který hrál ve vypůjčených brýlích od spoluhráče, neb si své vlastní zapomněl, je ve skutečnosti ročník narození 1916 a že zanedlouho oslaví neuvěřitelných 96 let. Tak tedy v předstihu přejeme z Peček vše nejlepší, hodně zdraví a mnoho úspěchů v dalších bojích za šachovnicí!

Z města cukru jsme tedy nakonec odjížděli bez bodu, ale ne až tak nespokojeni, přece jen se i tak jednalo o lepší start do soutěže než před rokem, neboť jsme hned na úvod umazali nulu na kontě vyhraných partií, která nás loni převelice dlouho strašila. Dílčí body paradoxně zajistili stejní hráči jako tehdy v Lysé, letos byl ale výsledek o něco pozitivnější.  Tak snad to bude příště ještě lepší.

                                                                                                             Michal Fokt

Článek soupeřů

 

Náhledy fotografií ze složky Dobrovice E - Pečky D

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA