Jdi na obsah Jdi na menu
 


Napodruhé to klaplo

11. 11. 2012

Po takřka měsíční pauze se v první listopadovou neděli (4.11.) znovu rozběhla regionální soutěž D, která stejně jako většina ostatních stála kvůli mistrovství Čech mládeže. Na rozdíl od úvodního kola jsme tentokrát zůstali na domácí půdě, náš soupeř se ale zdánlivě nezměnil, tedy až na jedno písmenko v názvu – v rámci druhého dílu „dobrovického dvojboje“ nás totiž čekal papírově slabší z obou týmů, které Dobrovice pod označeními E a F do soutěže vyslaly. Jakkoli je spoléhání se na Elo často velmi ošidné, šlo z tohoto hlediska o nejhratelnější tým ve skupině, a mimo jiné i proto jsme do zápasu (jenž byl po mě prvním návratem „do akce“ po Fide openu v Liberci, kam jsem si odskočil během výše zmíněné pauzy, o čemž se snad na těchto stránkách v budoucnu také dočtete) šli s tím, že bychom se chtěli pokusit vyhrát. Tím dalším důvodem byl fakt, že v součtu s našimi kolegy z céčka a s regionálním přeborem šlo už celkem o čtvrté střetnutí Peček a Dobrovic v této sezóně (a to se ještě téhož dne v naší klubovně hrál i zápas našeho áčka, samozřejmě s kým jiným než s Dobrovicemi, konkrétně jejich B-týmem ) přičemž s výjimkou céčkařů naše barvy v obou zbývajících předešlých zápasech pohořely. Pokud jsme tedy chtěli zabránit tomu, že by se Pečky staly do budoucna pro Dobrovice oblíbeným soupeřem, povinnost nám (podobně jako našim kolegům z áčka) velela zvítězit

TJ Sokol Pečky D
 
Šachklub města Dobrovice F
Dobiáš Jaroslav
1441
½
-
½
1527
Rastočný Josef ml.
Železný Daniel
1450
0
-
1
1423
Rastočný Josef
Hrubeš Miroslav
1459
1
-
0
1250
Dutý Šimon
Fokt Michal
1461
½
-
½
1100
Zimmerman Ladislav
Šimek Jaroslav
1351
1
-
0
1250
Hlubučková Zuzana
 
 3
:
 2
 

Hosté nám naštěstí vyšli vstříc tím, že zdaleka nepřijeli v základu, jenže ani nám se nevyhnul menší problém se sestavou. Na pátém prkně měl totiž premiérově nastoupit Pavel Charous, od něhož jsme si vzhledem k jeho elu slibovali, že by nám vzadu mohl pomoci. Z jeho účasti ale nakonec sešlo a tak Mirek musel vybírat mezi Rudou Zubkem a Járou Šimkem, kteří oba na zápas rovněž dorazili. Zvolil možnost B a jak se později ukázalo, zvolil dobře, ale vezměme to popořádku. 

Jak už jsem zmínil výše, nešli naši protivníci, podobně jako předtím jejich souvěrci sdružení pod signaturou „E“, do střetnutí v plné polní, přesněji řečeno obsadili liché šachovnice třemi mládežníky. S jedním z nich jako první dohrál právě Mirek na 3.prkně, když se mu nejprve povedly vidličky na dámu a věž a poté rozjel sériový sběr pěšců, načež se soupeř zanedlouho vzdal, i když podle Mirka trochu předčasně.
 
Pak bohužel srovnal Dan, který se proti staršímu z rodinné dvojice Rastočných možná trochu neuváženě (dle pozápasových slov soupeře) rozhodl dost zahuštěnou pozici otevřít ostrým f4, aby následně přehlédl vidličku a tváří v tvář ztrátě nejen figury, ale výhledově možná i dámy mu nezbylo než partii vzdát.
 
O hodně nadějněji to vypadalo na šachovnici poslední, kde se Járovi podařilo na mladičké soupeřce získat dva pěšce navíc do koncovky jezdce proti střelci, aby nakonec ještě v rámci sériových pěšcových výměn dostal i bonus v podobě zmíněného střelce. Dlužno nicméně říci, že tam hostující mládežnice do té doby měla pár lepších tahů, kdy by se to Járovi asi až tak lehce nehrálo. Každopádně výsledná pozice jezdec + dva spojení pěšci proti samotnému králi vypadala prakticky neprohratelně, hostující hráčka se ale přesto snažila alespoň o pat. Jára už to ale zkušeně dotahal a nakonec se dočkal kýženého matu i bez toho, aby některý z jeho dvou pěchů musel měnit pohlaví. Neobešlo se to ovšem bez drobné komplikace, když se náš borec hlasitě domníval, že „je vyhraný“ už o tah dřív. Když zjistil svůj omyl, tak se sice okamžitě omluvil, i tak ho ale Mirek za diplomatické rezervy hned po gratulaci k bodu pokáral.
 
Na rozuzlení Járovy partie jsem tak trochu jako na smilování čekal , protože mi můj soupeř s víc jak hodinou na hodinách oproti mým asi deseti minutám (a s 12 tahy na odehrání do časové kontroly) nabídl remízu. Tu jsem mu zvažoval už dříve sám nabídnout, protože se, ač neelista, jako bílý v přetahové francouzské velice dobře bránil, a mně se nedařilo najít na něj po výměně většiny figur protizbraň, zatímco mi čas valem ubýval. Mirek mi ovšem smír předlouho nechtěl dovolit, tedy alespoň než se dohraje vedle na pátém prkně – později to odůvodnil tím, že jsem měl dlouho jako jediný lepší pozici. Musím říct že já jsem ten pocit neměl, minimálně po přechodu do dosti zablokované koncovky J + S proti dvěma jezdcům.
 
zimmerman-fokt.jpg

Zimmerman – Fokt, konečná pozice

Zamýšlel jsem sice zahrát 28. …b5, ale po 29.a5 Jc6 30.b4 bych tam nejspíše nic neměl a o moc nadějněji to nevypadá ani při alternativním pokračování 29.a4xb5 Sxb5 30.Jb4 s dalším buď 30. …Jg6 nebo 30. …a5. Po celkově ne až tak špatném výkonu v Liberci (3 body z 9 v celkem silné konkurenci) trochu tvrdý „návrat na zem“, nicméně minimálně bod do týmové kasy byl každopádně doma.

Pak nám ale na nervy pořádně zabrnkal pan Dobiáš, na němž vlastně za vyrovnaného stavu záleželo, zda k bodu přibydou či nepřibydou ještě dva další. Náš lídr sice celkem záhy přišel o pěšce, pak ale bojoval více než dobře, takže mu soupeř posléze raději nabídl remízu. Ta by znamenala naše celkové vítězství, takže jsem jako zástupce panu Dobiášovi řekl, ať počká na kapitána, a honem jsem letěl ven pro Mirka, aby se k nabídce vyjádřil. Ten po příchodu do hrací místnosti ihned ukázal panu Dobiášovi zápis z utkání s průběžnými výsledky, aby viděl, že remíza nám opravdu stačí k výhře, jenže náš lídr k velkému překvapení po dlouhém přemýšlení smír odmítl a s teď už o něco horším (předtím lepším) časem se jal bojovat dál. Na to jsem už neměl nervy a raději jsem si sbalil věci a mazal na vlak. Aspoň jsem se jednou dostal domů dřív, už ve čtvrt na dvě 

Až doma jsem se pak od Mirka dozvěděl, že pan Dobiáš sice v rámci série výměn (jejíž začátek jsem ještě viděl) získal kvalitu, což byl asi jeden z důvodů onoho odmítnutí mírové nabídky (tím dalším mohla být páně Dobiášova úvaha, že se na prvním prkně asi s mnoha hratelnějšími soupeři nesetká, a že by tedy bylo záhodno pokusit se z této partie vytěžit více) ale nakonec byl za plichtu, pro nás zlatou, ještě rád. První vítězství v sezóně bylo na světě a co víc, nemuseli jsme na něj čekat zdaleka tak dlouho, jako v předešlých dvou sezónách. Snad nastoupený trend potvrdíme i příště v Bakově.
 

                                                                                                                  Michal Fokt

(mini)článek soupeřů

 

Náhledy fotografií ze složky Pečky D - Dobrovice F

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA