„Mission debriefing“ aneb Závěrečné ohlédnutí
Konec sezóny zpravidla svádí k bilancování, zvláště když jde o sezónu (možná) poslední. Jelikož jsme na rozdíl od loňska tentokrát nestihli po posledním zápase pořídit žádný videorozhovor, přinášíme stručné zhodnocení výkonu celého týmu i jednotlivých hráčů alespoň dodatečně v písemné podobě z dílny končícího kapitána a jeho zástupce.
Při pohledu na těch 8 bodů, které jsme nakonec vybojovali, je třeba přiznat, že očekávání byla ze začátku trochu jinde. Jednak proto, že se tentokrát podařilo dát dohromady sestavu, která vypadala nadějněji než v předešlých hubených letech, a navíc jsme se dostali do hratelnější „severní“ alias „boleslavské“ skupiny, která sice znamenala více ježdění, ale také více šancí na body. To druhé se ale bohužel moc nepotvrdilo – na podzim jsme sice dvakrát po sobě vyhráli, ovšem pak už to žádná sláva nebyla a nakonec jsme byli rádi za předposlední místo.
Za našimi nevalnými výsledky stály dvě hlavní příčiny – příliš málo vyhraných partií a hlavně velké problémy se sestavou. To první nás trápilo už dříve, tentokrát to ale tak trochu souviselo i s tím druhým. Výše zmíněné předsezónní posily totiž nakonec do hry moc nezasáhly – Pavel Charous kvůli pracovnímu vytížení nastoupil jen jednou, Jiří Chadraba kvůli termínovým kolizím se zápasy svého sledge hokejového týmu ani jednou, a když nám potom ze zdravotních důvodů na převážnou část sezóny vypadl i Dan Železný, bylo na malér zaděláno. Nejen že se oproti původnímu kapitánovu plánu „čtyři stabilní prkna a na pátém se to bude točit“ musela část základní sestavy už po třetím kole posunout o šachovnici dopředu, ale navíc jsme pak před Vánoci přišli kvůli vážnému úrazu na tři měsíce ještě o Járu Šimka, takže nám zbyl kádr, který byl rád, když se na zápas sešel v pěti lidech, natož aby si mohl dělat čáku na nějaké velké bodové zisky. Jedinou stabilní akvizicí se nakonec stal Ruda Zubek, od kterého jsme ale při jeho premiérové soutěžní sezóně zázraky opravdu čekat nemohli, stejně jako od stále ještě nepříliš zkušeného Dana Šebesty, který musel při Járově neúčasti rovněž na plac.
Veškerá tíha tak po Novém roce, kdy nás jako na potvoru čekaly zápasy s hratelnějšími soupeři, zůstala na hráčích vpředu, jenže na rozdíl od kolegů z céčka, kteří hráli několik kol ve čtyřech a jednou se nesešli vůbec, nám chyběli bojovníci, co by to „urvali“ na naši stranu. Vyhrát se až na pár výjimek zpravidla podařilo jen jednomu z nás a ostatní přihazovali jen půlky a nuly, což bylo bohužel málo. Výsledkem bylo pouhých jedenáct vyhraných partií, což bylo nejmíň ze všech týmů – dokonce i poslední Bakov byl o tři „jedničky“ lepší a také již zmínění céčkaři nasbírali o dvě víc. Hlavně jsme se ale kvůli tomu propadli tabulkou, protože bez výher je těžké dělat body. Je otázka, jakých výsledků bychom byli dosáhli, kdyby nám v sestavě zůstal aspoň Jára Šimek, protože ještě po první půlce soutěže jsme neměli špatně našlápnuto a naše šance ve zbývajících zápasech by s jeho většími zkušenostmi byla přece jen větší – stačí vzpomenout na ten v Boleslavi, kde byla výhra opravdu blízko. Nemá ale cenu plakat nad rozlitým mlékem, dá se říct, že jsme za daných okolností nejspíš hráli, na co jsme měli. Tak snad někdy zase na shledanou a na úplnou tečku trocha čísel a pár slov o tom, jak si v soutěži vedli jednotliví členové týmu.
Jaroslav Dobiáš
1,5 bodu z 11 partií (13,64 %), výkon 1348
Po dobrých výkonech na loňské Mezinárodní šachové dovolené se uvolil obětovat a převzal první šachovnici i při vědomí toho, že se tu bude potkávat s těžkými soupeři. Se svým úkolem se popasoval se ctí a několikrát přispěl do týmové kasy pěknou remízou, občas ale působil dojmem, že chce až moc a ve snaze přidat k nulám a půlkám i nějakou tu výhru někdy zbytečně přepnul strunu. Zatímco v zápase s Dobrovicemi F nakonec ještě udržel plichtu a pomohl nám ke třem bodům, tak například proti Lysé a hlavně v posledním kole s déčkem Nymburka ho touha získat na silnějším sokovi celý bod naopak stála dobře rozehrané partie. Když k tomu přičteme ještě smolnou prohru v Brodě, tak lze říci, že jeho hra byla podstatně lepší než výsledky, kterých nakonec dosáhl – minimálně ve čtyřech zápasech měl jasně navrch a půlku jistou, jen mu to v závěrech nevyšlo. Jakoby sám sebe trochu dostával pod zbytečný tlak na výsledky, bez nějž by se mu možná hrálo lépe, jak to sám řekl o svých zápasech v dresu béčka, kde nastupoval jako náhradník a nikdo od něj nic nečekal. Přesto mu za jeho odvahu patří velký dík.
Daniel Železný
0,5 bodu ze 3 partií (16,67 %), výkon 1314
Původně chtěl vloni s aktivním hraním skončit, před sezónou se ale vrátil, aby pomohl déčku, když hrozilo jeho rozpuštění, resp. sloučení s céčkem. Jeho comeback bohužel netrval dlouho, protože kvůli zdravotním problémům musel většinu ročníku odpískat. Nenechal nás ale ve štychu a přišel vypomoci aspoň na zápas v Benátkách, kam jsme museli jet bez Mirka, a nadto tam se silným soupeřem sehrál výbornou partii, dost možná svou nejlepší za letošní rok i v součtu s těmi, které odehrál za béčko. Také jemu tedy děkujeme za pomoc a přejeme, ať je to do budoucna se zdravím jen lepší.
Miroslav Hrubeš
5,5 bodu z 10 partií (55 %), výkon 1524 (19. ze 108 hráčů)
Původně zvažoval, zda nejít na první šachovnici, nakonec ji ale přenechal Jardovi Dobiášovi a posadil se doprostředka, který jsem mu uvlonil. Možná by býval vpředu uhrál víc než Jarda, ale na své nové pozici byl jako správný kapitán největším tahounem týmu. Většinou byl právě on tím jediným bojovníkem, který dokázal vyhrát nebo aspoň vyválčit cennou plichtu se silným soupeřem. Těch měl hlavně po vynuceném posunu o prkno výše víc než požehnaně. Z nás všech celkově předváděl asi nejlepší hru, což je třeba vyzdvihnout hlavně v kontextu toho, že vlastně kvůli práci na svém novém domě neměl ani moc času na trénink, tím spíš že se ještě snažil věnovat pečecké mládeži. Nebýt blbé prohry v Českém Brodě a v posledním kole doma s nymburským déčkem, které mu trochu pokazily vyhlídky na elový vzestup a díky nimž se mi ho na poslední chvíli podařilo bodově i procentně dohonit a předhonit, byl by bez debat nejlepším hráčem týmu i oficiálně. Je vlastně docela škoda, že kvůli nedostatku času nemohl nastupovat i za béčko, protože by se tam určitě neztratil.
Vlastní hodnocení: Díky za pochvalu, mrzí mě jen smolná prohra s Vítem Brandejským a pak s panem Levinským, který mě asi jako jediný herně přehrál.
Michal Fokt
6,5 bodu z 11 partií (59,09 %), výkon 1496 (celkem 12. ze 108 hráčů)
Vlastní hodnocení: Anžto jsem se už loni po předešlých nepřesvědčivých výkonech dobrovolně sesunul sestavou o šachovnici níže a ani pak to nebyla bůhvíjaká sláva, přenechal jsem i letos třetí šachovnici Mirkovi a sám jsem opět zaujal roli „výztuhy zadku“. Tu jsem si bohužel dlouho neužíval, protože už po třech kolech jsem nuceně povýšil na třetí prkno. Z hlediska síly soupeřů to sice až na výjimky nebyla velké změna, jenže po turnaji v Liberci jsem se nějak nemohl dlouho dostat zpátky aspoň do takové formy, jakou jsem se zdál mít ze začátku soutěže. Těžko říct, zda byl problém v tom, že na zmíněném podniku se mi se silnými soupeři hrálo líp než zde s vyrovnanými či dokonce slabšími, protože jsem neměl co ztratit, nebo zda mělo vliv ranní vstávání, každopádně jsem ale po úvodní výhře v Dobrovicích nasbíral postupně šest plichet a z jediné partie s výrazně silnějším hráčem odešel poražen, což byl dost výrazný ukazatel mé „neformy“. Až když se mi po Novém roce začalo dařit na pozici náhradníka v béčku, získal jsem větší jistotu a snad jsem si ji přenesl i do posledních dvou zápasů déčka. Co do čísel jsem se nakonec dokonce stal nejlepším hráčem týmu, je ale třeba dodat, že nezaslouženě, protože v řadě zápasů nebyla má hra moc ke koukání – bylo tam opět mnoho zbytečných nervů a obav z možných hrozeb, které tam někdy ani nebyly, a hlavně za domácí zápas se Sendražicemi, který jsem psychicky moc nezvládl, mě náš kapitán po zásluze pokáral. Snad jsem se mu aspoň v závěru trochu revanšoval podporou jeho většinou osamocené „výhrové“ snahy. Těšit mě může i lepší zvládání časovek, na kterém zapracoval trochu z nutnosti, neboť na zmíněném FIDE openu se hrálo rychlejším tempem.
Očima kapitána: Co se týče Michale tebe, chci ti poděkovat, že po rozpačitých a hlavně nervozních začátcích se zbytečnýma časovkama jsi mě v poslední fázi podpořil a nakonec bodově předběhl.
Rudolf Zubek
2,5 bodu z 10 partií (25 %), výkon 1204
Původně se měl na páté šachovnici střídat s Járou Šimkem a pány Charousem a Chadrabou, nakonec si ale zahrál víc, než asi sám čekal, navíc většinu zápasů seděl na čtvrté šachovnici. Vzhledem k tomu, že šlo o jeho debutovou sezónu v mistrovských soutěžích, nedaly se od něj čekat zázraky, je ale pravdou, že jeho výkonům chyběla konzistence – třeba když v Bakově krásně vyhrál a pak dal ve dvou zápasech po sobě soupeři zadarmo dámu. Mrzet ho mohla také situace ze zápasu v Mladé Boleslavi, kde prováhal možnost dát soupeři mat, nebo při prvním zápase v Dobrovicích, kde měl také rozehráno na výhru a zbytečně zbrklou hrou si to sám pokazil. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že měl v řadě zápasů o dost silnější a tedy také zkušenější soupeře, takže ostudu si určitě neudělal. Dostane-li prostor i v příští sezóně, může se ještě zlepšovat.
Pavel Charous
1 bod z 1 partie (100 %)
Navrátilec k aktivnímu hraní po zhruba deseti letech měl podle původního plánu přinést potřebný klid do zadních řad, z důvodu pracovního vytížení ale nakonec nastoupil pouze jednou na derby s českobrodským céčkem. Zápas navzdory dlouhé pauze zvládl s přehledem, získaný bod nám ale bohužel k ničemu nebyl a další už bohužel nepřibyly.
Jaroslav Šimek
4 body z 5 partií (80 %), výkon 1501
Velmi pěkná bilance, nebýt tříměsíčního výpadku kvůli vážnému úrazu, mohl být oporou našich zadních řad a naše výsledky by možná vypadaly jinak. Je pravdou, že neměl na pátém prkně bůhvíjak silné soupeře (oproti Rudovi o dost slabší) a v koncovkách občas trochu tápal, hlavně pokud šlo o likvidaci soupeřových hrozeb, v Bakově ale vyhrál velmi pěkně a ještě lepší bylo závěrečné vítězství nad panem Vineckým, jemuž tak vrátil smolnou porážku z předloňska, kdy měl rovněž o dva pěšce více. Z pěti partií, které stihl odehrát, zanechal rozhodně pozitivní dojem, a zbyde-li na něj místo i v případném spojeném týmu stávajícího déčka a céčka, má určitě potenciál navázat na své dobré výkony z dřívějších let.
Daniel Šebesta
0 bodů ze 4 partií
Povolán do akce byl před Vánoci víceméně z nezbytí, aby zacelil díru po Járovi Šimkovi, což se mu však bohužel nezdařilo. Omluvou mu sice je, že stále sbírá zkušenosti, nicméně výsledkově podal vlastně horší výkon než vloni, což zamrzí zejména proto, že měl dokonce v průměru slabší soupeře než loni. Začal přitom velmi nadějně, když v Benátkách reálně sahal po překvapivé plichtě se silnějším protivníkem, dojel však na to, že nevěděl, jak se správně nabízí remíza a v dalších kolech už ale předváděl opravdu mizernou hru i s hrubými chybami. Je ale pravda, že se dosud vlastně moc neměl kde „otrkat“, až letos v lednu se prvně podíval na mládežnický turnaj v Kouřimi, kde uhrál velmi pěkných 50 % možných bodů (dobová poznámka kapitána: „když jsem ho viděl, jak tam lajnuje věže na sloupec a podpořil to dámou a udeřil na osmé lajně, tak jsem jako trenér hrdostí málem neprošel dveřma, jaký jsem měl ramena“), takže vlastně pořád ještě sbírá zkušenosti. Snad to tedy bude v příští sezóně lepší, ačkoli i zde to závisí na tom, jak to dopadne s dvěma pečeckými týmy, které dosud v „pralesní lize“ hrály.
Miroslav Hrubeš a Michal Fokt